Harry Potter a zrada Severuse Snapea - Kapitola 6.: Remus Lupin a zrada Fénixova řádu

Když se Harry ráno probudil, bylo už světlo. Podíval se na hodinky a s hrůzou zjistil, že už je skoro čas oběda. Převlékl se, umyl a sešel dolů. Ve chvíli, kdy otevřel dveře od kuchyně, uviděl jenom Lupina. Než mu ale stačil věnovat ne příliš přívětivý pohled, tak už se k němu vrhli Ron s Hermionou a stejně, jako před dvěma lety ho okamžitě začali vyslýchat, jestli je v pořádku a jak to vlastně při jeho odjezdu od Dursleyových všechno bylo. Harry je s úsměvem odstrčil s poznámkou, že na tohle bude ještě času dost a šel si sednout ke stolu vedle Ginny, aby se nasnídal.

Při snídani nikdo moc nemluvil. Harry slíbil Ronovi, Hermioně a Ginny, že si s nima promluví po snídani a jelikož s Lupinem se bavit nechtěl, bylo všude ticho.
„Jak jsi se vyspal Harry?“ ozval se Fawkes.
V myšlenkách. Harry tuhle noc spal dlouho převážně proto, že se utvářel základ spojení mezi ním a Fawkesem. Tudíž Harry už věděl, jak mluvit s Fawkesem také pouze pomocí myšlenek a nemluvit přitom.
„Vyspal jsem se dobře, hodně mi toho došlo. Skoro se mi nechtělo věřit, že je něco takového možné,“ odpověděl Harry.
„Ano, je to zvláštní, ale neměj strach postupně si na všechno zvykneš tak, jako kdybys se s tím narodil. Teď si užívej s přáteli, dokud to jde,“ zareagoval Fawkes a už se neozval.

Po snídani šli všichni do Harryho pokoje na slíbenou rozmluvu. Černovlasý chlapec jim všem převyprávěl o tom, co se stalo, poté kdy si pro něj Lupin přišel. Vyprávěl i o tom, jak se s Remusem potom v kuchyni pohádal o Fénixově řádu. Všechny věci ohledně svého nového přítele zatím vynechal. Doufal, že se na to ani Lupin ptát nebude.
„Ale to je příšerné!“ vykřikla Hermiona
„A co konkrétně máš na mysli? To, že Harryho přepadli nebo to, že ho Lupin úplně odstrčil?“ zeptal se Ron.
Hermiona chvíli přemýšlela nad tím, co je vlastně horší. Nakonec poraženecky přiznala, že vlastně obojí.
„Co se týče Fénixova řádu,“ začal Harry, „tak o tom si s Lupinem ještě promluvím, protože takhle to prostě nepůjde. Teď už ne.“
Každý z nich si v tu chvíli uvědomil, kam tím Harry míří a dali mu pohledy najevo svůj souhlas a podporu.
„Jsem ráda, že jsi přišel k rozumu a doděláš si školu,“ začala Hermiona.
„I já jsem ráda, že přišel k rozumu,“ zopakovala Ginny a přitulila se k Harrymu.
„Takže to znamená, že jste se k sobě vrátili? To je skvělé!“.
Chvíli si ještě povídali, než je paní Weasleyová zavolala k obědu.

Potom, co se najedli, dala jim paní Weasleyová ještě přídavek. Všichni se ptali, proč jim toho dneska tolik nakládá a ona se podřekla, že je večer schůze Řádu, a proto bude večeře později.
Tak schůze Řádu, pomyslel si Harry. Musím si ještě před tím promluvit s Lupinem.

Harry se na schodech odpoutal od ostatních a šel si promluvit s Lupinem. Před jeho dveřmi se na chvíli zastavil, aby si ujasnil, co chce vlastně říci. Po asi půl minutě zaklepal a po vyzvání vešel dovnitř.
„Ahoj Harry, co potřebuješ?“ začal Remus a vyzval Harryho, aby se posadil.
„Chtěl bych si s tebou ještě promluvit ohledně mě a Fénixově řádu,“ začal mladík
„Z mého pohledu už není co řešit, Harry. Já nedovolím, aby si do řádu vstoupil a ostatní členové mě v tom podporují.“
„Jenže jak mám proti Voldemortovi bojovat, když nemám šanci se nijak připravit? Když nemám přístup k žádným informacím? Jak tu mám jen sedět a přihlížet jak ostatní za mě a ostatní obětují život?“ Harrymu se pomalu začínala vařit krev.
„Nejsi připravený postavit se takto přímo zlu. Já si tě prostě nevezmu na svědomí. Co když se ti něco stane?“
Na Lupinovi nebyly vidět žádné známky rozčilení.
„Nestane!“ zareagoval automaticky chlapec-který-přežil.
„Takhle by jsme se tady taky mohli hádat do nekonečna a večer máme schůzi. Teď se zase zeptám já. Kde jsi přišel k Fawkesovi? Slyšel jsem o spojení fénixů a lidí mnohé a nepochybuji o tom, že náš zázračný fénix a Brumbál spojeni byli. Ale jak to, že poslouchá tebe?“
Harry jen seděl a díval se do země. Remus ještě chvíli čekal, jestli mu odpoví, ale když se nic nedělo, tak se zvednul a vydal ke dveřím. Hned, jakmile se dveře zavřely, je Harry znovu otevřel a seběhl dolů za svým bývalým učitelem obrany proti černé magii.
„Jestli nemohu bát členem Fénixova řádu, tak Řád nebude nadále v mém domě,“ řekl Harry naprosto klidně a v očích bylo vidět, že nestrpí žádný odpor.
„No to snad nemyslíš vážně!“ zakřičel Lupin velice rozčileně. „Co si o sobě vůbec myslíš? Jsi ještě malé dítě a budeš tady vyhazovat celý Řád? Ne! My tady zůstaneme a ty do řádu nevstoupíš. Tohle je mé poslední slovo!“ V momentě, kdy tohle Remus dořekl už stáli všichni z domu před kuchyní a sledovali rozhovor.
„Ven!“ zařval Harry a měl co dělat, aby se po Lupinovi nevrhl.
„Nikam nejdu,“ smál se vlkodlak.
Jenže v ten moment se po domě začala šířit ohnivá tlaková vlna, která Remuse a všechny členy Řádu, kromě Weaslyových, vyhodila ze dveří. Fawkes uzavřel dveře a krb pro všechny členy řádu.

Všichni jen stáli s otevřenou pusou a dívali se jako se členové řádu sbírají ze země před domem. Jako první se vzpamatovala Hermiona.
„C-co to bylo?“
„To udělal Fawkes,“ řekl už klidně Harry a sledoval svého mocného přítele, jak se usazuje na stole.
„Ale jak to? Proč?“ Ron byl ještě celý roztřesený.
„O tom si promluvíme později. Teď by si ale Ron s Ginny měli promluvit se svojí mámou,“ poznamenal Harry a vydal se nahoru po schodech se slovy, že kdyby ho někdo hledal, tak bude u sebe. Weaslyovi šli do kuchyně a Hermiona vyčerpaně usedla do křesla a sledovala fénixe, který následoval Harryho do pokoje.

Harry seděl v křesle ve svém pokoji a sledoval Fawkese, jenž si čistil peří. Přemýšlel přitom, co se bude dít dál. Bez informací od Fénixova řádu si Harry připadal trochu bezmocný. Z jeho úvah ho vyrušilo zaklepání na dveře. „Dále,“ řekl nepřítomně Harry a zvedl hlavu, až když vešla paní Weaslyová.
„Ahoj Harry. Můžeme si promluvit?“ začala.
„Jistě,“ odpověděl Harry a tvářil se, jako by vůbec nevěděl, o co půjde.
„Víš Harry. To co jsi udělal není z mého pohledu zrovna správné. Možná máš trošku pravdu v tom, že by tě měl Řád trošku více zainteresovat do svých aktivit, ale Remus měl taky v lecčems pravdu. Každopádně je tohle jen tvoje rozhodnutí, na které máš samozřejmě právo. Já tu s vámi do začátku školního roku zůstanu. Ovšem jen kvůli tomu, že potřebujete někoho, kdo by se o vás do té doby staral.“
„Děkuji,“ bylo to jediné co Harry řekl.

Čas na Grimualdovo náměstí 12 plynul klidně dál. Všichni si to užívali včetně paní Weasleyové, která teď díky tomu, že se nestarala o celý Řád měla taky trochu času pro sebe. Dokud nepřiletěly sovy z Bradavic…

5. Kapitola || 7. Kapitola

Kapitola 6.: Remus Lupin a zrada Fénixova řáduKapitola 5.: Nový přítelKapitola 4.: Fénixův řádKapitola 3.: První bitvaKapitola 2.: FawkesKapitola 1.: PrázdninyAutorská poznámka